Příspěvek číslo 5
 
Zpět
Domů
Nahoru

 

 Pátým příspěvkem je Housenkovo klasické Holahej...! Tentokráte o chemickém poplachu zvenčí. JAk příznačné v této době...;-). Pakliže budete chtít hlasovat pro tuto historku, tak můžete zde.

Autor: Housenka


Holahej!

Zdravim vas vsechny, mi verni ctenari! Uplne vsechny! Nebudu jmenovat, abych na nekoho v techto opojnych chvilich nezapomnel. Pisi vam opet po kratkem case a vznasim se blahem. Ne, nebojte se, neslehl jsem si. Ani mi jeste nehrabe, alespon doufam. Papir na to, pravda, nemam. Jednoduse receno, jsem na tomto svete rad. Ne vzdy mi okolnosti dovoli uvedomit si tuto skutecnost, ne vzdy je mi do zpevu... Staci vsak malo, aby se karta obratila. Vim, jsem jen pouha figurka na sachovnici zivota hledajice momentalne svou slavu uvnitr kromerizskeho batalionu, v nemz kazdym dnem svymi chrabrymi ciny obhajuji sve postaveni v uderne squadre nasi jednotky. Ovsem duvod k radosti se vzdycky najde, zvlaste pak, kdyz je spojen s vyznamnym jubileem, jehoz se clovek behem narocne sluzby vlasti ani nemusel dozit.

Ano, jiz cely jeden rok muzete usinat s klidnym vedomim, ze nasledneho rana slunce opet vyjde. Netvrdim, ze je to pouze ma zasluha, ale postaveni Zeme i Mesice mi je zatim nakloneno a podle cerstvych prognoz zatmeni Slunce v nasich luzich a hajich nejaky ten patek do budoucna nehrozi. Jo, jo, vzdychne si mozna nekdo z vas, je cas bilancovat. Tak to ani nahodou! Ma bdelost nesmi byt zahalena zavojem nostalgie, ktera by odvadela me smysly smerem, ktery by nahral nepriteli, jenz nikdy nespi, aby mohl zasadit necekanou ranu. Je tomu prave tricet dni...

Zazitek, o ktery se chystam obohatit vasi mysl, se datuje ke dni (vlastne podveceru) meho prvniho vyroci sluzby vlasti bezezbrane. V nasi jednotce se chystala mensi slava na mou pocest, kdy cely kongresovy sal byl oden do zeleneho sametu a slavnostniho myselinu, ne, muselinu nebo hermelinu? (proste do tamtoho, co na sobe nosili kralove a vypada to jako dalmatin). Armadni kapela jiz ladila sve houslicky, aby druheho dne famfarou ozdobila tyto vzacne chvile. Dokonce byl pripraven i zeleny dort se zelenou svickou uprostred (prvni), ktera jen cekala, az sfouknu jeji zeleny plaminek (ze by byl pritomen draslik?). Nastinena nalada mela byt jeste navysena o velkolepy zeleny ohnostroj konany na zelene louce za romantickeho kvakani zelenych rosnicek spokojene hodujicich u zeleneho rybnicku cerstvy hrasek. Take zeleny! Uznejte sami, ze v takove khaki nalade byste i vy podlehli vzpominkam na krasne chvile, jichz behem poslednich dvanacti mesicu rozhodne nebylo malo. A to byla chyba!

S odstupem nekolika tydnu jiz chapu, proc neni v nasem stredu pritomen kronikar, jez by veskere udalosti zaznamenaval s chronologickou presnosti ucednika cechu hodinarskeho. Nas elitni oddil totiz neorganizuje zadne "cerne hodinky", pri kterych by spolecne vzpominal a probiral svou historii. Vlastne ani nemuze, pac u nas jsou vsechny hodinky zelene. Druhy duvod je vsak mnohem prozaictejsi.

Pri podobnych rozjimanich doprovazi ucastniky take nekolik lahvi sexu, teda sektu nebo obojiho a jak jsem jiz nastinil vyse, nepritel nikdy nespi. Coz se o akterech techto duchaplnych seanci rici neda. Klidne totiz mate spat vy a ne my! Tudiz by se prisne tajne informace zvecnene brkem kronikarovym mohly dostal do rukou nepovolanych, coz by se rovnalo katastrofe. Nehlede na to, ze pri podobnych dychancich se jiste neda hovorit o bojove pripravenosti jednotky.

Do tohoto extremu jsem se v predvecer sveho armadniho jubilea sice nedostal, ale precejen jsem se pod tihou vyjimecneho dne nechal v mysli unest vsemi temi "zelenymi" vzpominkami a druha strana to okamzite vycitila.

Nic netusic jsem prave koncil svou denni sichtu, u vratnice si tipl odchod a jal se opustit skolni objekt. Tu nahle pribehl muj nadrizeny a promptne se dozadoval telefonickeho spojeni na integrovany zachranny system, pobocka Hasici. Hned mi bylo jasne, ze se jedna o velice zavaznou vec, jelikoz kdyz me mijel, nestacil ani zasalutovat. Me cerne myslenky se potvrdily. V budove byla nalezena neznama latka, o jejimz puvodu nemel nikdo tuseni, natoz o jejim slozeni a tutiz bez profesionalniho zasahu nemohlo dojit k jeji likvidaci. Navic se vsude siril agresivni zapach, takze k pruniku do epicentra byly nutne plynove masky, kterych se nam ze zahadneho duvodu nedostavalo. Hned mi to bylo jasne - chemicky utok zvenci, jenz mel zabranit nadchazejicim oslavam.

Okamzite byl vyhlasen poplach nasledovany evakuaci budovy. Cekali jsme na rozkazy. Neprisly. Cekali jsme na hasice. Prisli. S dychacimi pristroji jali se celit nebezpeci, jez cihalo v kridle budovy, podle nepodlozenych informaci, nekde v prostorach jidelny a bufetu. Atmosfera houstla. Po chvili prisla sokujici zprava. Je treba urychlene proniknout na kongresak, nebot chemicky kontraband je umisten ve spojujicim schodisti mezi bufetem a kongresovym salem. Musel jsem rychle jednat, ponevadz jedine klice mam ja a byla by skoda zprovodit ze sveta rucne kovane dvere. S jednim mohutnym nadechem jsem se nasledovan hasici vrhl do jamy lvove vedom si, ze mohl byt mym poslednim. Byl to sokujici zazitek.

Nemohouce dychat a s ocima plnych slz od stiplaveho zapachu jsem za ohlusujiciho revu siren instiktivne vedl sve druhy do meho kralovstvi. Cestou se vsude valely kusy masa. "Zrejme dnes stravnikum v jidelne nechutnalo.", pomyslel jsem si, ale na jine myslenky jiz nebyl cas. Automatickym pohybem jsem odemkl dvere kongresaku a jiz jen ve snach si pamatuji rychle otevirani vsech oken. Cerstvy vzduch me opet privedl k sobe.

Dva hasici zatim vyrazili drevene dvere vedouci z me kancelare na inkriminovane schodiste, ktere leta nikdo nepouziva. Jak strategicke misto! S prulomem posledni bariery vsak zapach zvysil svou intenzitu. "Rychle musim evakuovat muj kancl!", blesklo mi hlavou. Vycerpan a na pokraji sil odnasim na svych bedrech batoh, tenisky i rucnik. Cestou mi z kalhot vypadl banan... To byla jasna znamka vycerpani. V slzach jsem sledoval, jak se ma svacina padem rozmazla o podlahu. Ztraty byly nastesti povoleny.

Za pul hodiny od objeveni byla nebezpecna latka zlikvidovana, ovsem zamoreni meho pracoviste trvalo dalsi dva dny, cimz byla oslava znemoznena. Cekali jsme na prijezd policistu, kteri meli v cele veci udelat jasno. Kdo? Kdy? Jak? A proc? To byly otazky, ktere jeste dlouho pote vyvstavaly vsem v myslich. At uz se tento pripad vyresi ci nikoliv, zjisti pachatel i priciny, ja vim sve...

Ma prvni svicka tedy zustala nesfouknuta, ale to neni duvod k smutku. Vyustenim cele udalosti bylo totiz narychlo svolane spolecne cviceni s pridruzenou jednotkou, kde jsme si meli, jak se lidove rika, "osahat", chovani v extremnich situacich podobneho razu. Jednu fotografii z tohoto vycviku vam posilam. Takze obohacen o nove zkusenosti si mohu rici okridlene "Konec dobry, vsechno dobre!". Tak vsechno dobre i vam!

vas pudING
z osmeho kromerizskeho batalionu
 

 

   

Copyright 2000 - 2007 Kosťa Mazal
Optimalizováno pro dioptrie 2,75 na každém oku.
Předpokládaný souhlas s uvedenými údaji je samozřejmostí. V případě výhrad vůči čemukoliv použijte návštěvní knihu s poznámkou.