Holahej!

Tak uz jste dostatecne napnuti, copak tak zasadniho prihodilo se behem naseho cervnoveho putovani za slunickem? Nekteri z vas jiz vedi, jini tusi, hrstka mozna jeste tape. Dobra, rozlouskneme tedy spolecne tu zahadu, ktera vam jiz vice nez dva mesice neda spat, a to i presto, ze opet v plne parade hajim vase klidne noci. Ne nahodou nechal jsem si rozuzleni celeho pribehu na tyto osudove dny, ktere byly po mnoho let spjaty s lestenim aktovky, balenim svaciny ci kseftovanim se stravenkami. Ale na tohle jiz dneska nehrajeme, ze? Proste nostalgicky uslzene vzpominky prvnich skolnich dnu potrebuji byt uslapany necim silnejsim. Navic lonske zari jiste v kazdem z nas zanechalo nejakou stopu, takze o to vic musim slapat. Takze to "neco" uz dupe prave k vam...

V terminologii hmyzomilcu nazyva se zalezitost, o ktere vas hodlam zpravit, mimikry. Ovsem nase elitni jednotka, z duvodu nejvyssiho utajeni, nemuze vec, jez ma v nasich zivotech strategicky vyznam, zovat tradicnim pojmem. Snad nezajdu prilis daleko (nesmite me prasknout), kdyz vam predestru, ze v nasich podminkach se jedna o pojem kamuflaz. No dobra, laicky ochranne zbarveni. Proc tolik tajnosti, zazni mozna pochybovacne z vasich ust.

"Delate si legraci?", sam si prekvapen odpovidam na polozeny dotaz. Byt nepozorovan je v nasi branzi mnohdy zivotne dulezita skutecnost. Prave v teto oblasti ma navsteva u jihoevropskych kolegu prinesla spoustu novych poznatku, jez mi profesionalne skytaji neuveritelne moznosti. Jen si to predstavte. Doposud jsem mel velice omezene pusobiste, co se tyce meho nasazeni v terenu. Abych se mohl spolehnout na bezchybne maskovani behem pocetnych vysadku, nachazel jsem uplatneni jen pro utoky vedene z pole pampelisek, pripadne slunecnic ci zlateho deste. Nic moc, ze? Ovsem po mensim sestrihu mych kaderi se jako mavnutim kouzelneho proutku rozsirila oblast me pusobnosti take na mechoviste, ba co vic! Nepozorovane dokazi utocit take ze zoologickeho pavilonu jezku ci dikobrazu.

Ale reknu vam, zmena image neni vubec jednoduchou zalezitosti. Vlaste se tak stalo nahodou dne 14. cervna leta Pane dvoutisicisteho druheho ve 13:52 stredoevropskeho casu. A co ze si to pamatuji takhle nachlup presne? Lidicky, kdyby vam na hlave razem zmizelo patnact centimetru ziveho porostu, take byste na to nezapomneli. Vse zacalo velice nevinne toho cervnoveho dopoledne...

Dany den byl v planu odjezd na tydenni surf-trip po plazich portugalske a spanelske casti Atlantiku. Abych pravdu rekl, muj sestrih potreboval pred cestou mirnejsi upravu, nebot opaleni nabyvalo jasnejsich kontur a nebyla jistota, ze bych po navratu zpet mohl bily handicap v nasich mirnych zemepisnych podminkach smazat. Byl jsem proste ukecan Dzemelem s Misou!

Za misto zkazy jsme zvolili jedno kadernictvi, ktere jsme kazdodenne mijeli behem cesty na plaz. V inkriminovanou dobu jsme vsak nemeli stesti. Zavality kadernik odmitl vzit na sva bedra tolik odpovednosti za cin, ktery mohl vyustit ve skandal mezinarodniho rozmeru. Ve skutecnosti se vsak v celem Portugalsku zastavil zivot, nebot mistni hvezdy svadeli rozhodujici souboj s Koreou o postup ze skupiny mistrovstvi sveta ve fotbale. Pri vyjednavani mi nepomahaly prosby, vyhruzky, narky, uplaceni ani slib nauky nekolika ceskych slovicek.

Ve druhem kadernictvi se k nam Pani Stestena opet obratila zady, nebot pod nicnerikajicim nazvem salonu krasy se skryvaly sluzby vyhradne pro damske zakaznice. Ovsem napotreti vseho dobreho, jak se rika v nasich hvozdech. "Heureca, uspeli jsme!" S ulevou jsem se posadil do kresla s pranim lehkeho zastrihu. Nemel jsem vsak podcenovat mistni tradici v podobe poledni siesty, ktera je v krvi Jizanu jiz po nekolik generaci vzita. V danou chvili bylo poledni otupeni reakci vsech pracujicich podporeno primym fotbalovym prenosem, ktery nemohl prostrednictvim male obrazovky, blikajicim obrazem napadne pripominajici prosnulou televizi Merkur, chybet ani zde.

Vse slo hladce a presne podle planu, coz jsem letmo kontroloval v zrcadle, az do dvaadvacate minuty prvniho polocasu. Sedic zady k obrazovce vychutnaval jsem si smejdeni vlasoveho strojku mou proridlou kstici, kdyz tu nahle...

"Ojojojojoj!", ozvalo se z televize. "Ojojojojoj!", zaupela kadernice. "Ojojojojoj!", zarval jsem ja. Ucitil jsem totiz, jak se mi strojek nahle zaboril do temene hlavy, cimz za sebou zanechal vyholenou stopu o sirce bramborove brazdy. Nahle sesmeknuti do te doby jisteho pohybu portugalske lazebnice zpusobil vzruseny komentar mistniho redaktora, ktery svuj pronikavy hlas dokazal prostrednictvim zvukoveho mikrofonu vybicovat jeste od dve oktavy vyse. K tomuto vykonu, za nejz by se ani Pavarotti nemusel stydet, mu dopomohl likvidacni faul domaciho milacka Joao Pinta, ktery na travniku zametl s jednim korejskym zaloznikem, coz vedlo k nekompromisnimu vyinkasovani cervene karty a VIP vstupenky do sprch.

Za fotbalistovu hrubku pykali vsichni jeho soukmenovci, ale nejvic ja. "Trojkou!", reagoval jsem pohotove na nepritomny pohled nebohe zeny slovy, ktere jsem dosud znal jen z televize. "Quattro!" Ne, nepokousela se se mnou smlouvat ani mi nenabizela na revanz svou Audinu. Pouze se snazila naznacit, ze jeji technicke vybaveni ma omezene moznosti. V teto velike chvili nastesti stali pri mne mi dva druhove. Dzemel me drzel za jednu ruku, Misa za druhou a ja uprostred take drzel...slzy a trpelive pozoroval v zrcadle, kterak se predemnou vynoruje nekdo uplne cizi, ktery me bude jiste chtit vysoupnout z elitniho batalionu. Holt, neni novinkou, ze konkurence muze prijit i z tech mist, odkud bychom ji nejmene cekali.

Za cely zakrok mi byla nauctovana castka, ktera se v prepoctu blizila trem kilum, coz potesilo hlavne mou penezenku, ktera jiz nemusela mit strach, ze by praskla ve svech. Na rozloucenou jsem si jeste musel vyslechnout omluvu, ze "trojka" neni na sklade, ale tuto informaci muj tranzoidni stav stejne nebyl schopen vyhodnotit. Ovsem nehodil jsem pomyslnou, jelikoz te opravdove se stejne nesmim ani dotknout, flintu do zita a jal se tezit z nove vznikle situace.

Dramaticka zmena meho ja nezustala bez odezvy. Od sveho navratu zpet na zakladnu jsem byl jiz nekolikrat nejvyssim velenim ustne pochvalen pred rozvinutou zastavou za svedomity pristup k rannimu vycviku. Diky usetrene pulhodince v koupelne jsem totiz na buzeraku vzdy mezi prvnimi. A situace v terenu behem mnoha absolvovanych vysadku? "Parada!" Nikym nepoznan mohu bezstarostne operovat v tylu nepritele, zhrzele milenky zustavaji v klidu a netropi na ulici sceny, na druhou stranu ani mi nejlepsi pratele me nezdravi...

Tak az vam bude nekdy na ulici salutovat takove ucho (vlastne dve usi pripominajici Jindricha Plachtu) s vizazi tenisoveho micku, neobracejte se k nemu zady. Treba to jsem zrovna ja! Na brzkou shledanou se tesi

vas surfING

z osmeho kromerizskeho batalionu