Narozeniny 2000 Pod Platany ...

Domů
Nahoru



 

Poslední
aktualizace
stránek:

01.01.2007
 

Oslava květnin a červnin

24.5.2000

Účast: oslavenci: Šraierka, Hanka, Severka, Horst, Major, Sundej, Kosťa
hosté: Lucka, Iveta, Jana Třuslová, Fido, Marek Rapala, Kitkat, Houny, Máńa

Ve středu proběhlo souborné slavení narozenin všech lidí z května a června (nakonec jsme slavili narozeniny snad všech...), protože stejně by na různá alotria nebylo během zkouškového čas, tak proč to nevzít z jedné vody načisto. Padlo rozhodnutí, že oslavy proběhnou na zahrádce Spolku a ani otázka Horsta, zda není spolek zrušený, mne nevyvedl z míry a rezolutní "Bude to ve Spolku" nenechalo nikoho na pochybách, že vím o čem mluvím. Bohužel. V 17.00 jsem byl vyléčen se své suverenity a nastoupila varianta "B" - tradiční "Pod platany".

...

Hodovalo se, pilo se a veselilo. Ostatně jak už to tak bývá. Horst s Kitekatem měli domluveno, že (už nevím kvůli čemu - možné je, že i jen tak, z hecu) exnou třetí pivo a rovněž tak učinili. Horst však - zdá se - přecenil své síly a mám takový dojem, že toho celý zbytek večera litoval. Během této části večera jsme pořídili i největší část fotek, za které díky panu Severovi (kterému bych tímto chtěl velice poděkovat za půjčení digitálního foťáku Olympus Camedia). Máte se ale na co těšit, protože 118 (!) snímků - tomu říkám nejlépe zdokumentovaná akce. Vrcholem samotných oslav bylo překvapení dua opaváků, kdy doslova šokovali osazenstvo VLASTNORUČNĚ UPEČENÝM DORTEM, který dělali oni sami. I svíčky si přivezly (Sundej je potom musel posbírat a dovézt zpátky domů) a šlehačku. Šlehačky si následně užil Major dosyta, kdy Kitekat plnil jeho chřtán do aleluja a nevynechal ani jeho oděv, ani jeho pivo. Major byl velice shovívavý a nechal Kíťu žít... Podpásovkou pro naše žaludky (pro některé to byla již rána z milosti) byla pravá národohospodářská slivovice, kterou přinesl Houny a které i přes medvědí službu, kterou vykonala, nikdo nemohl upřít nesporné kvality. Severka pořád chtěla nějakou "rodinnou fotku" s Hounym, ale pořád jí na ní něco vadilo.Ani nevím co...Tou dobou jsem měli tu čest i s Jančou Třuslovou a Fidem.

...

Nevím ani v kolik hodin přišel Marek s geniálním nápadem, ať se přesuneme do klubu E99, který dosud zůstal národohospodářům utajen (z něj fotka nejsou, protože se foťák zrovna dobíjel doma). Myslím si, že i pro klub to byl malý křest ohněm, když se dovnitř nahrnula tlupa nevybouřených studentů a spustí armageddon na parketu. Taneční kreace dostávaly ty pravé grády a trička přítomných (ke škodě pouze všech  mužů) letěly do kouta a naše zpocená těla ukázala světu želvy  a lesklost potních žláz (fuj, to je ale naturalistické...). Rázem jsme měli parket jen pro sebe (nebo jsme ho měli už od počátku ?) a podezřele ubylo žen. Myslím, že právě tato část večera má na svědomí mou neschopnost pohybu následující den. Hobla oslavencům - tem zlozvyk momentálních neslavenců - se odehrál o mou zadnici, ale chtěl bych poznat toho diletanta, který mne nasměroval hlavou ke zdi a každý "šťouch" měl na svědomí mé následné potíže během zkouškového, kdy jsem nebyl sto udržet myšlenku...Nicméně na kolenou jsem měl modřiny, což v řeči mého těla znamená, že jsem se výtečně bavil. Alespoň jsem potom strčili (a neříkejte, že je to chudáček - sígr je to a basta !) Sundeje do pneumatiky od traktoru a pustili ho mezi sedící lidi v sále. Naštěstí se brzy zarazil o majitele klubu, který slovy "ty malej spratku ať už to vrátíš na místo a ať už jsi i s maminkou pryč z baru !" utl Sundejovi jeho "Jízdu". Nicméně jsem se kochali jeho nemohoucnosti při zápolení s pneumatikou, kterou se snažil dostat zpět na místo. Iveta si u baru dala nějaký koktejl (griotka, kiwi juice a ananas...), čímž nás přilákala k baru. Naše zaujetí trvalo však jen do doby, kdy jsem zjistili, že hned vedle je fotbálek a zkrátím to - 1:2 pro Hounyho s Máňou. Já s Marem jsem hráli příliš akademický fotbal, čímž jsme nemohli konkurovat olomoucké hrubé síle. To už byl ale zase čas pro změnu. Znovu jsme ocenili zkušenost a vkus Mareho, kdy Divadelní klub byl v tu chvíli tou nejlepší volbou. Už notně vyprázdněný klub byl tím pravým rejdištěm pro roztančené, ale už přeci jen trochu unavené, národohospodáře. Ovšem tou pravou třešničkou na dortu bylo zjištění, že Marek je klavírním virtuózem. Rázem jsem obklopili klavír a halekali a halekali a halekali. A kdyby se i tam nezavíralo, tak bychom asi halekali dosud. Regtime, Buty, Let čmeláka a vůbec prostě pohodové songy byly velice svěžím dobitím našich už lehce laxních baterek. Při odchodu ještě Houny zjistil, že ten zámek na mrazáku není vůbec tak pevný a rozdal nám nanuky a vzal ještě 2 kg hranolků a bramborové placičky pro strýčka příhodu, při čem mu "stínili" vždy ochotný Sundej a vždyhladový Major.. Velice praktický čin. Ocenili jsme ho s Majorem a Hounym v 5.00 ráno, kdy jse si je udělali ve friťáku...

...

Poslední etapou oslav bylo už jen pro velmi otrlé pařmeny a lidi s plechovým hrdlem (to neplatilo na Tebe, Hanči - ty máš v hrdle zlato...). De facto jsem neměli jinou možnost (ve 3.00 ráno nebývá zvykem mít otevřeno v lepších podnicích...) než staré dobré pajzlovní "Dílo". Tisíckrát proklínané a tisíc a jednou navštívené. Měli jsem tentokráte štěstí a byly jsme tam až na jednoho cikánského barona se svou squaw a jednu dvojici lehce asociálních truchlivců, celkem sami. Hned ze začátku jsem se dostal do křížku s gorilou od toho barona, protože jsem si chtěl vyfotit (nenápadně - ale zkuste to po 8 pivech...) pravého cikánského barona a použil jsem neprozíravě blesku. Gorila po mne vyjela se slovy "Éee, dygona co robiš; de sem ten film (o digitalni Flash kartě nemělo asi cenu moc diskutovat...). Koho fotiš ty *** !". Měl jsem ale štěstí, protože se hned postavil Kitkat, Marek a Major (celková výška něco k 8 metrům...) a uklidňovali situaci. Naštěstí jsem nebyl takový frajer, abych ho pozval na štamprli na usmířenou. A Sundej už lehce nemoh mluvit, takže jeho sípání nikdo nemohl považovat za výzvu k boji se slavných judistou Nikitou-Sundejem-Do-Jo. Naštěstí. Ráno připlulo nějak rychle a ranní rozbřesk jsem už zachytili až u mne doma, kde Iveta už spala, a kde jsem poskytl azyl Hounymu a Majorovi. Těm se ale do postele nějak nechtělo a tak jsem si teda udělali ty hranolky a podívali se na Armaggedon. No a tak nějak končila velice úspěšná akce, která díky své lehce neorganizované podobě vyplynula v klenot a připomněla nám slovutné tahy večerní Ostravou "zamlada".

...

Kosťa 

Zpět na vrch stránky

Copyright 2000 - 2007 Kosťa Mazal
Optimalizováno pro dioptrie 2,75 na každém oku.
Předpokládaný souhlas s uvedenými údaji je samozřejmostí. V případě výhrad vůči čemukoliv použijte návštěvní knihu s poznámkou.