XXX. ročník běhu do vrchu na Pustevnách

Domů
Nahoru



 

Poslední
aktualizace
stránek:

01.01.2007
 

XXX. ročník běhu do vrchu

aneb ve finále byli stejně všichni mokří...

4. 12. 1999

 

Akce blesk. Na Nedvědovi padlo slovo a hurá na Pustevny. Ráno přistavil Kosťa s Mýdlem narvaného favorita, lyže se přikurtovaly na střechu, batohy do kufru, poslední zamávání a pak už jen klokot ventilů nasávajících Super a mých nemocných průdušek.

U Filipů jsme se srazili se zbytkem a vyrazili směr Pustevny s mezizastavením v Kunčicích, kde jsme atakovali obchod pana Jurka, kde jsme způsobili menší rozruch.

Na parkovišti to už vřelo. Pod lanovkou jsme se zapsali, zaplatili startovné a nafasovali čísla.

Severka     č. 100         oddíl: VŠB-TU Ostrava

Houny       č.  25         oddíl: VŠB-TU Ostrava

Mýdlo        č.  11         oddíl: VŠB-TU Ostrava

Kosťa        č.  40         oddíl: VŠB-TU Ostrava

Honza       č.  98         oddíl: Perun Ostrava

Předstartovní horečka byla znát. Třikrát jsem měnil obuv. Nakonec jsme zvolili všichni hrubé podrážky našich odlehčených pohorek, které ze začátku budily všeobecné veselí, aby posléze způsobily tuhnoucí úsměv na rtech, neboť dokonale přilnuly k terénu. Nutno podotknout, že celou dobu nás trápily výmrazky. Nastal čas startu. Houf se natlačil na pomyslnou startovní čáru; naše družstvo si rozdělovalo poslední taktické pokyny.

Prásk! Start se vydařil na vší očekávání. Čelo se vypařilo, Kosťa podkopl Severku, aby nezachytila tempo, Mýdlo se začal řehtat a Severka se pochcala. (Vím to, neboť jsem jí pral kalhotky.) Nevydržel jsem to a vyrazil pomalu dohánět ostatní. Dále to už bylo jen o kmitajících nohou a sípavém dechu. Za sebe mohu říct jen to, že jsem se dvakrát málem pozvracel, abych se v cíli překonal a předsprintoval pár vycuclých mrzáků. Kosťa s Mýdlem dobelhali v úctyhodném čase. Mýdlo byl tak zpocený, až mu tekl čaj z termosky po zádech.

Sklidili jsme aplaus. Ovšem největší pochvalu sklidil těžký astmatik Kosťa a muž s jednou umělou nohou Mýdlo. Takhle byli prezentováni.

Mě pak zachránila Svatčina sicherhajcka, která mi uzavřela díru na spodňákách, a tím mi ochránila přirození. Pak jsme si vystáli bezva frontu na zelňačku, čaj, párky a pivo. Super! A hurá lyžovat. Podmínky byly senzační, jen trocha nervozity se nás ne a ne zbavit. Na svahu na nás nebyla patrna ani kapka únavy, nohy držely pevný lyžařský postoj a hrany řezaly zledovatělý smích. Jedinou držku hodila Severka. Závěrečný noční sjezd podtrhl príma den na horách. I já jsem hodil tlamu, ale o tom bych radši pomlčel.

Za zmínku stojí ještě Kosťovo řidičské umění, kdy dokázal prudkou jízdou a ruční brzdou zastavit vůz Honzovi osádky. Nakonec jsme šťastně dojeli a poctivě každý zapomněl něco ze svých věcí u Kosti v autě.

Ale stálo to za to!

Málem bych zapomněl vzpomenout překrásné tričko, které nám bylo v cíli vtlačeno do poplivaných rukou.

Poděkování patří našemu technicko-zabezpečovacímu týmu – Svaťce a Andrejce.

Sbohem na XXXI. ročníku

                                                                                               Houny

Copyright 2000 - 2007 Kosťa Mazal
Optimalizováno pro dioptrie 2,75 na každém oku.
Předpokládaný souhlas s uvedenými údaji je samozřejmostí. V případě výhrad vůči čemukoliv použijte návštěvní knihu s poznámkou.