Znojmo viděno dvojmo

17. - 18. 9. 1999

 Je 17. 9. 1999, sedíme v hospodě ve Znojmě. Pijeme pivo, ačkoli jsme přijeli na Znojemské vinobraní. Nicméně akce teprve začíná a je 18.00. No a o kom to vlastně mluvím. Jsme tu 4 z 4NH2. A to:

Jarča .......................  iniciátorka*, hoteliérka, průvodce, věrozvěst

Kosťa ......................  kronikář, dr. Bohata, znalec umění

Kitekat .....................  playboy, dr. Král, znalec žen

Sundej .....................  historik, zubní technik, znalec života

                                  * nebo snad inseminátorka?

Jak jsme se sem dostali? Vlakem. Byť Sundej měl menší problémy s příplatkem EC/IC a Kitkatovi ujel opavský vlak a tak jeho Škoda 100 (MB) sváděla urputný boj s vlakem (rok výroby 1931) o to, kdo bude dřív v Ostravě. Vyhrál vlak (o prsa). V hospodě chlasčeme pivo a plánujeme co budeme ve Znojmě dělat. Že by návštěva pivovaru? Ty kulturo jedna. S pivem si dej pausu.

Pravdou je, že Jarče jsme nahlásili příjezd okolo 16.00 a náš EC v závěru kombinovaný OS (Sp) dojel až okolo 17.00. Plyne z toho jedna věc a to, že nádraží bylo pro nás pusté a Janáčkova ulice skryta v tajemném Znojmu. Nicméně místní poštmistrová omylně-neomylně udala směr našim krokům a ani ne po 7 minutách jsme zvonili u Vokurků. Nutno podotknouti, že celý jeden vchod byl obsazen inkriminovanou rodinou a jelikož u Jarči měli zabetonované podlahy, tak stačilo odložit bagáž o patro výše u tety. Tímto bych rád vyjádřil náš dík za poskytnuté přístřeší. Moc jsme formalitám nedali a už jsme vyrazili do města. První, co mě zarazilo byla absence poutačů. Teta mi vysvětlila, že všichni o tom ví, tak proč utrácet za reklamu.

První kroky nás vedly „U koně“, kde jsme pojedli výtečné vepřové nudličky a žahli po dvou Hostanech. Na jihu je opravdu hic, takže se není čemu divit. Navíc nás obsluhovalo duo Míša + Tomáš, kteří jsou Jarčini expřátelé ze střední.

Druhé kroky byly mířeny po centru, abychom poznali základní topografii blahoslaveného to města Znojma. Hned za prvním rokem jsme zakoupili mok zvaný Burčák a tím jsme totálně propadli tomuto fenoménu. Než jsme došli na náměstí TGM a ustálili se u ohyzdného obchodního střediska Dyje, abychom měli lepší výhled na slavnostní průvod, tak už v nás bublalo 0,8 litru burčáku. V Sydneqem o 0,2 méně, protože jsme mu 3. rundu zatrhli, aby se nepopral s Honzou Lucemburským. I tak výtržnosti a provokace Sydneyho jednopivka po 2 pivech a 0,6 litru burčáku byly fenomenální.

Průvod lze nazvat profesionálním. Aranžér na jedničku stejně tak kostymér. Zvláště bubenice středoškolačky (které ostatní ve snaze mě odradit nazývali ZŠkolačkami) byly sličné, ale takoví chrliči ohně taky nebyli špatní – i když v jiném směru – tom profesním.

Průvod ukončila policistka na koni a my se hnali proti proudu všech do MAZHAUSU, což je místní název pro místo pijatyky v dvorech měšťanských domech. Sotva jsme našli fleka, tak už nám zaprášené mandle svlažoval burčák. V momentě, kdy Jarča šla vyzvednout svého přítele Jirku, Kitekat šel koupit litrovku burčáku (prej abychom si neušlapali nohy ...) a kuli jsme pikle na WC-dvojci, do které se po chvíli dodávání si odvahy pustili Kitekat se Sydneyem. Boj to byl lítý a nemilosrdný boj. Nepomohlo ani to, že Sundey se prohlásil za studenta práv a oháněl se fiktivním občanským zákoníkem. Když nepomohlo ani Kitekatova nabídka k zavolání policejního orgánu, tak na moment se chlapci stáhli. Ale jen do času, kdy je močák nevyburcoval k další akci. Průnik s důrazným tvrzením, že v kanceláři jim dali za pravdu a že mají vstup volný. Kitekat měl ale už takovou žárovku, že platil. Při výstupu z TOI-TOIe je ale čekal WC-dědek, který Sydneyho vyobcoval z MAZHAUSU. Ten neprotestoval, ale za pár minut seděl mezi námi bez brýlí a bez mikiny – tudíž k nepoznání.

S Jirkou (potencionální manžel Jarči v horizontu 2 let) a jeho bráchou Martinem (s kterým se zrovna jako na sviňu rozešla holka ...) jsme se následně úspěšně málem ztratili na náměstí TGM při koncertu skupiny Šlapeto. 3/4 hodinová procházka, při které jsme shlédli výstup románského hudebního tělesa a břišních tanečnic, vedla k znovushledání s Jarčiným protějškem a návštěvě Starobrněnské hospody (což bylo proti mým zásadám), kde jsme skoro 1,5 liru burčáku smíchali s pivem. Prohřešili jsme se proti poučení Sydneyho babičky, která ho před touto kombinací varovala.*

* Babička a režisér mají vždycky pravdu. Sydney

Přesunuli jsme se na nádvoří v Hostanském pivovaru. Šťastnou shodou náhod jsme si sedli na lavice a poslouchali Petr Novák Revivel Band (na to, že zemřel teprve před 3 lety – no, proti gustu žádný dišputát).

Nečekaně se dostavil vrchol večera v podobě hromadné rvačky skinů a ostatních a jako na sviňu u vedlejšího stolu. Chci tím říci, že jsem  se stal přímým účastníkem bitky a to ve formě potřísněného pivem, které mocným agresivním švihem rozlil účastník bitky o dlažbu. Bylo to fakt drsné – měl jsem nápad požádat jednoho skina, který měl přeraženou chrupavku v nose a mocně krvácel, aby nám pár kapek nakapal do kroniky kvůli autentičnosti – ale pak jsem tento úžasný nápad zavrhl. Sledovali jsme fascinovaně boj i následné hrdinské gesta (strhávání triček, mocné bušení do prsou, rozmáchlá gesta) až do úplného vyšumění. Jedno pozitivum to mělo. Sousední společnost vyklidila pozice tak kvapně, že nám nechala jedny Petry a historický zapalovač. Petry postupně vykouřil a rozlámal Sydney a zapalovač jsem zabavil já.

Dalším checkpointem měl být rokáč GO-GO, ale 6 pětek a nátřesk nás nahnal do Práčete. Jihlavský Ježek byl pro tento den mým posledním pivem. Nebýt vedle sedící neznáme paní, která na mě bafla a vyvedla mě z letargie, tak bych to zapíchl už tam. Cesta domů nám připadala strašně dlouhá, ale zvládli jsme ji. V bytě Jarčiny tety bylo spoustu neznámých lidí, zvláště ta slečna v saténovém negližé, která se nám zjevila z koupelny, byla erotickým vrcholem večera. Kitekat vytrousil někde mnou darovanou zubní pastu, pročež si dřel zuby na sucho. Pro dnešek dobrou noc.

18.9.1999 ~ sobota.

Probuzení provázely obavy o to, co bude po včerejší konzumačce dělat hlava, ale s povděkem jsme kvitovali fakt, že naše obavy byly liché. Protentokráte nám byl Bakchus milostiv, i když pročišťující fci burčáku jsme všichni pocítili takřka v jednom momentu. Ocenil jsem svou prozíravost rezervace místa na určitou hodinu. Pochvalnou zmínku musím utrousit o ranním švédském stole. 10 bodů do řad rodiny Vokurků. Ráno jsme objevili ještě několik nových lidí v bytě. Naše noční múza se ukázala býti Pražačkou a nabídla nám pravé pražské koblihy. Jako gesto bezchybné, ale všichni šáhli raději po znojemském chlebu.

Před 12. jsme vyrazili do již propuknuvšího a pulsujícího mumraje vinobraní. Na Slepičím trhu jsme shlédli loutkové divadlo o Oldřichovi a Boženě a nutno dodat, že ať skoro nejstarší diváci, tak jsme se výtečně bavili. Pak už nás ale chytila ona nemoc z nejhorších – žízeň. Jak na sviňu se nebylo kde léčit. Všade plno. Naštěstí na Mikulášském náměstí probíhala ukázka středověké poezie a tance jakož i života prostého.

V klubové hospodě Exkaliburu Znojmo jsme žahli Hostana a s chutí se nechali pozvat na oběd. Krmě to byla královská podobna božské maně, jen podle maminky ji ujelo oko při prokládání slaniny – ale alespoň budeme mít výtečný základ na večer. Sledovali jsme Sex-misi, což nás dokonale naladilo na odpolední představení „Malá lekce milování aneb Čerta zahánění“ opět na Slepičím trhu. Pod názvem se skrývala 1. (a moje nejoblíbenější) kapitola z Boccaccova Dekameronu odehrána opravdu velmi vtipně a dobře. Na Mikulášském náměstí historická divadelní společnost Repete sehrála pár excelentních kusů jako např. Gotická panna apod. To už se ale nad představením neslo bodré Svaťčino „Hóóójj“, čímž dokonale vyvedla profíky z koncentrace.

Seznámil jsem se s jejími přáteli z Kopřivnice resp. Olbram kostelu a musím říci, že jsou to lidé živí, bezprostřední a veselí. Přesně atributy, které mi přišli zrovna vhod. Naplno jsme se otevřeli na Horním náměstí při koncertu Waldy Matušky. To už nás hřál burčák v obvyklých množstvích a hudba pulsovala našim tělem. Zajímavý incident se přihodil mezi přitroublou maloměšťačkou v nových silonkách a ještě více temperamentnějším Svaťovým kolegou Alešem. Ten upadl při tanci do rodiny; matce roztrhl punčocháče, babičku plácl v pádu po zadku. Konfrontace vyeskalovala ochrstnutím rodinky burčákem vzletném gestu při tanci. Výtečně jsem se bavil.

Ohňostroj jsme se rozhodli sledovat v MAZHAUSU vedle TIPU a veřejnými záchodky. Nakonec jsme ale stáli na náměstí a 45!! minut jsme se zatajeným dechem sledovali neúžastnější ohňostroj v minimálně mém životě. Dechberoucí podívaná doplněná stylovou hudbou J. M. Jarreho, která nenechala člověka vydechnout. Barvy, tvary, ohlušující rány se zbytky padajícími v plameni mezi lidi.

(Potud zaznamenal kronikář Kosťa, zbývajících pár řádků doplnil historik Sundey – pozn. písaře)

Ten fire byl fakt dost dobrý. Ale naše forma šla už dolů, nicméně Jarčin Jirka se zrovna ocital v té nejlepší, a tak nás opět zavedl do Mazhausu a zasypal nás kaskádou příběhů z života slavných, méně slavných i jeho. I on však na nás poznal únavu a tak jsme se vrátili domů a spali a spali.

19. 9. 1999 ~ Neděle

Odjezd. 10.00 budíček, rozloučení ústní (s Jarčou) a formou dopisu (s ostatními). Nákup vína, nástup do vlaku a hurá domů. Sbohem Znojmo, bylo tady hezky. Ještě se zmíním o tom, že vůbec nepršelo, z čehož neměl radost Kosťa, který má novou bundu a ta má 19 000 mm vodního sloupce.

Copyright 2000 - 2007 Kosťa Mazal
Optimalizováno pro dioptrie 2,75 na každém oku.
Předpokládaný souhlas s uvedenými údaji je samozřejmostí. V případě výhrad vůči čemukoliv použijte návštěvní knihu s poznámkou.