München pod Pradědem

Domů
Nahoru



 

Poslední
aktualizace
stránek:

01.01.2007
 

9. 12. 1998 ~ 13. 12. 1998

 Od této akce se začíná v kronice prosazovat nový trend – autentické zápisy tak říkajíc „Just In Time“, zachycující okamžité pocity a potřeby národohospodářů v průběhu akcí. To je sice z historického hlediska velmi cenné, avšak místy jsou s tím spojeny také jisté nevýhody: velmi roztřesený rukopis, řádky se překrývají, myšlenky těkají často i během jediné věty, občasná snaha o rým mlží samotný obsah sdělení,... Celkově tyto zápisy vypovídají především o tom, že národohospodáři jsou pěkně ožralá banda veselí lidé. Zápisy se ztíženou čitelností poznáte podle toho, že budou psány modře a kurzívou. I přesto, že přepis nemusí zcela odpovídat skutečnosti si jako písmák zasloužím zvláštní pochvalu a uznání, což mi můžete vyjádřit tím, že mi v hospodě koupíte pivo (chválit můžete i několikrát).

                                                                                                       Poznámka písaře

 

Nebudete věřit, jaké veškeré peripetie souvisely s naším odjezdem do Mnichova. Všem odvážným stopařům jsem se samozřejmostí sobě vlastní nabídl odvoz propriet, přičemž jsem ještě v den odjezdu neměl jistotu, že táta sežene 4 zimní gumy na našeho Favorita. Řetězy jsem naštěstí sehnal od Šraierů, ale ty gumy... Až ve středu v 13.00 mi taťka oznámil, že sehnal zimní gumy. Kámen mi spadl ze srdce o takové intenzitě, že sousedi museli rekonstruovat kachličky v koupelnách. Ale to nebylo vše. Když jsem se probral z filantropie a spatřil tu kupu zavazadel pod naším věšákem a ten svazek běžek, tak jsem se zachvěl děsem, že to vše (cca 200 kg na ruku...) bych mohl (musel!!!) nést na svých bedrech od zasněžené mety, kudy by můj táta (rallye – crossař) neprojel. Naštěstí vše vycházelo podle optimistické varianty. Brácha sice dodal auto pozdě, ale pak jsme už rychle naložili naši Mařku a vyrazili směrem Opava. Na střeše naší Marušky se třepotalo asi osmero běžek. Holky v zadu byly zabarikádovány kanystry a spoustou přebytečných věcí.

P.S. Severka si přeje abych napsal, že neví co je to klitoriální orgasmus.

Cesta do Münchenu byla bez problémů, protože cesta byla poměrně suchá. Akorát za Vrbnem pod Pradědem už začala sněhová pokrývka až do Mnichova, kde už náš výjezd hraničil s rallye – crossem, ale otec to zvládl. Pravda, po cestě jsme potkali Vášu a Hanku, které šly ku chatě Šraierovic. Nezastavili jsme. Nebyl čas. Ale zatroubili jsme. Když jsme dojeli a vyložil jsem (Šraierka topila a Severka odhrnovala sníh...) všechny propriety, tak jsme se rozloučili s mým tátou, který odjel. Pomalu jsme se zabydleli a šli na vodu. Užitkovou i pitnou jsme nabrali strašně rychle. Pak už zbývalo jen sednout si do chaty, vybalit si a začít konzumovat alkohol. Slivovice jela jako drak. Brzy jsme byli jako draci a v tuhle chvíli (23.00) všichni chválí intravaginální rozkoš. Opravdu nemohu posoudit z objektivních příčin (jsem chlap).

22.52 Všechny slečny tančí tance a já nejsem sto se soustředit. Není to tím, že nikdo kromě Váši a Vječnéžitné dorazili do chajdy, ale tím, že své gynekologicko-sexuální pudy nebyli sto uhájit  (? nebo ukájet?, pokročilý stav opilosti se již začal projevovat na Kosťově rukopisu a slohovém stylu – pozn. písaře) vůči mě – jedinému chlapovi ve skupině. Jinak jsme si užili spoustu legrace a intimních legrací (? fakt nevím... – pozn. písaře). A zrovna teď 23.00 přišli Fantomas a OL-Maňa ze stopu. Slavnostní chvíle nastává... Máme všichni slavnostní náladu – musel jsem vytlačit nějakého Bruntaláka, přičemž mi navlhly boty a to brutálně. Nezbývá než konstatovat, že alkoholismus je metla lidstva. Všichni mrznou a roztopují se pozvolna... Musím konstatovat, že v 23.11 přijeli všichni ostatní abiturienti a že z nich máme radost. Otázka zní zda se budou mít k svět. God knows... Všichni se jali tancovat své oblíbené tance, ale blíženci jsou blíženci. Jsem ale rád, že všichni jsme tu. Otázka zní, jak moc. Předávám pero Fantomasovi...

Jak vidno, Fantomas se pera neujal, pročež dnešní 10. 12. 1998 zápis musím začít psát já. Začnu hned popisem rána. Je to jednoduché. Nic nevím. Dokonce jsem ani nevděděl, že Fantomas už přijel (a to o pár řádků výše jsem ho vítal...). Výčitky ráno mám vždy hrozné. Ostatní mě uklidnili, že jsem ten večer vypadal ještě nejlépe. Teď jsem se dozvěděl, že to auto jsem roztlačoval v ponožkách. Nevěřím. Jo a prý jsem klukům snědl večer vaječinu. Nevím. Předám slovo dále, aby upřesnili, co se teda včera dělo... Kronika tu ležela celý den a nikdo se neměl k tomu, aby se vyjádřil, tak s přicházejícím večerem začnu rekapitulovat...

Ráno jsme skládali střípky večerních událostí, ale kolik hlav, tolik variant. Nějak nejasně jsme se dali dohromady, pojedli, oblékli se a provedli hygienu. Hanáci v trenýrkách vyběhli do sněhu, kde provedli rozcvičku – a to jen do chvíle, než sousedova doga pojala nechuť k invajtrům (?). V tu chvíli byli zpět coby dup (pro potvrzení, zda je doga očkována). Započali jsme s rekonstrukcí prostředků k běžkování. Hanča si losem zvolila hlídání krbu. Pochvalu si rozhodně zaslouží za výtečný přístup k zútulnění chaty. Ostatně, dosud jsem se nezmínil o vrcholovém rekreačním středisku, kde přebýváme. Je to opravdu skvost, který si zaslouží nejvyšší slova chvály. My ostatní jsme se vyfotili před chatou a klopýtali kdesi na severo-západ. Byla to muka. Navíc asi po třech kilometrech Fantomase chytla migréna kombinovaná s horečkou omladnic. V Dračáku jsme na něj počkali, nechali ho vyzvracet, nalili do něj jiný alkohol a poslali домой. My jsme se vyváleli ve sněhu a pokračovali dál. U tavící pece na zlato jsme si dali brake, probrali všemožné výtoky. Při dalším pokračování (asi po dalších 3 kilometrech) jsme se Šraierkou uznali naše síly za vyčerpané a třísla, jakož i jiné tělesné funkce za namožené. Udělali jsme čelem vzad a svorně běžku v běžce jsme se vydali zpět k teplu, jídlu a především k pití. Měli jsme totiž sakra žízeň. Odborníci zovou tento stav Sušákem. Byla to mnohem radostnější cesta, neboť vidina sweet home nás hnala jako vítr. Chaloupku jsme našli ve výtečném stavu a Vječnážitná se o nás starala více než maminkovsky. S VŽ a Fantomasem jsme usedli k hře Talisman a zcela jsme (já) jí propadli. Čas se tak nějak odhmotnil a najednou (za čtyři hoďky) na okno klepali turisti z Rejvízu. Museli se o sebe postarat, protože VŽ jsme nepustili od hry. Když to všechno odmrzlo a uklidnilo se to, Vzpomněli jsme si na naše potencionální pařmeny z Opavy. Došlo nám, že když dojeli v 10.04 a tušili-li jsme, že mapa kartografky Šraierů nebyla zrovna na mezinárodní úrovni, tak asi někde nastal kiks. Je po deváté večer a naše 1. záchranná skupina vyslaná po hospodách, aby nalezla naše ztracené duše po 12 hodinách konzumačky. My se bavíme Cimrmanem.

Právě se vrátila 1. skupina. Po inteligentním dotazu, zda jsou kluci tady, jsme pochopili, že je zle. Opaváci nebyli nalezeni ani v jedné z šesti hospod, a i jejich rodiče po kontrolních telefonátech nás ubezpečili, že ráno v 7.14 vyrazili. Rádci (?) je přeci jen nenašli a začali jsme propadat panice. Tak tady sedíme a modlíme se, aby se zachovali národohospodářsky a obtěžovali raději 100 sousedů, než aby jeli zpět do Tropau. Shlédli jsme film O. Lipského „Zabil jsem Einsteina pánové“ a výtečně jsme se pobavili. No, a tož to už jsme v reálném čase. Teď je už teď. Pijeme víno (před svařákem) a utahujeme si ze Severky.

Vsuvka: Chcete vědět, jak to bylo doopravdy s těmi šampóny z Opavy? Tak si klikněte na tento šampónní odkaz.

Napadlo nás hrát vadí nevadí a-lá hudba, kdy při přerušení musí člověk usednout na židli (pak matrace). Fant nechtěl nikdo dát, protože jsme všichni národohospodáři. První prohrála Jana (od teď je to Jana Šraierka a Jana Severka je Severka), které Severka určila jako trapný úkol přinesení čaje. Hned v dalším kole jsem prohrál já a Severka se škodolibým úsměvem mě bosého poslala pro vodu ke studánce. Citlivý ke své přezdívce jsem byl do dvou minut zpět i s vodou a se zmrzlými chodidly.

Pomstil jsem se hned v kole druhém, kdy se naše role vyměnily a vyslal jsem Severku na okružní chůzi kolem chaty, ovšem s holými koleny. Zvládla to jako ostatně každý blíženec. Zkrvavená a plna nenávisti došla do chaty. 3. kolo vyhrál Ládik a Jana musela (milostivě) roztřískat poleno na 4 kusy. Zvládla to. Ovšem 4. kolo bylo od severky vůči Máňovi kruté. J.S. ho vyslala, aby sehnal do 10 minut čokoládu o minimálně 6ti políčcích. Severčin chtíč ji jednou zahubí. Prozatím Máňa drtí okolní sousedy svou drzostí a žebrá o čokoládu. Je to hold machr... Už přišel a k sakru tu čokoládu má!!! Je fakt machr! Obtěžoval nějakou párty, aby mu dali alespoň kousek čokolády. Dostal ji. Ale ta drzost! Máňa is the highway king. Střez se další prohranče! (?)

5. kolo bylo fajn. Já vyhrál a Jana musela pro cihlu ze stavby u studánky. Vyrazila před 2 minutami. Janča přišla bez cihly, tudíž se těším na fant. Jsou to kalhoty (ne –ky!!!). Hlavní rozhodčí Máňa se těší z fetiše! Do dalšího kola postupuje Houny, který ve finále vyhrál. Sice ho Fantomas vytlačil vahou (nebo snad vanou?) ale na žíněnku dosedl Houny dříve. Jo*, a prdí jen Houny a Severka. Rozhodující kolo mezi Hounym a Fantomasem vyhrál Houny. Severka musí jít pro 10 deseticentimetrových rampouchů za deset minut.

* Potrefená húúsa se vždycky ozve.

Mazal je zvíře! Prd. Ale Severka je přinesla. Posléze jsme se rozhodli jít bobovat. Mokří jsme i tam, kde normálně ne. Vyváleli jsme se ve sněhu důkladně. Opravdu. Všichni se ale spikli proti mě. Tak jsem byl nejmokřejší. Nyní Houny a Jana propadli tropickému šílenství. Teď mi to tu tancuje všecko před gsichtem a snaží se to o nejzamilovanější pózu. Fantomas fixluje, Maňásci kroutí vše a Hounyho pár jest špinav od zdi. Prostě nevím, kdo je nejlepší... Tanec se opravdu zdařil... O.K. musím napsat věc, která mě sice vůbec netěší, ale napsat ji musím.

Při pohybu, který je při tanci zvykem, se má střeva pohybují. Je to dáno ale tím, že strava je méně (?) než potřeba balastní, pročež můj metabolismus (ačkoliv se omlouvám...) aktivně protestuje.

Nuže po tmě píši závěrečná slova. Jdu spát a všichni mi mohou vlézt na hřbet. Je asi třičtvrtě na tři. Sbohem. A prdy svalujte na někoho úplně jiného... Kosťa *

* Tento zápis byl psán potmě.

 

3.07 (am) Máňa se dívá Kosťovi zpříma do očí. On spí. H2S ho zmohlo. Váša je O.K., obdivuje nás a slíbila, že zítra budeme mít královskou snídani až do postele.

Kosťa tam leží tuhej jako nikdo druhej.

... Ale my jedeme dál, my jedem dál, my ještě jedeme dál, my jedem dál. Zítra* vstáváme v 7.00 a razíme na běhule. Cílem je Starý otec! Končím tvůj Houny.

* Tiskařský šotek Þ Dnes... doufám, že mi uschne botek. Nazdárek kašpárek.

P.S.: Severka je na šutr, ale je to prima jízda. Takže držte si klobouky, jedeme z kopce.

 

Je ráno (podle nás) a poledne (podle Radiožurnálu) dne 11. 12. 1998. Hlasy nás všech kupodivu nepulzují výčitkami, protože toho vína jsme sosli jen 15 litrů, takže pohoda. Bohužel nemohu referovat o událostech od třetí hodiny ranní, protože jsem vytuhnul. Vím ale, že den uzavíral Láďa s Janou. Jo, a to asi v 5.00 ráno.

No, ale to ať už doplní účastníci. Po snídani jsme se diferenciovali na skupinu A a na skupinu B. Skupina A plna entuziasmu a nefalšovaného sportovního nadšení se připravila na hřebenovku o délce (předpokládané) sedmdesáti kilometrů.

 

1:04 Rosťa, Kosťa, Kostlivec už není Timo Turbo, ale Syrovodík, parafa H2S...

                                                                                               Souhlasím, schválili:

                                                                                                         Šraierka

                                                                                                           Máňa

                                                                                                        Fantomas

Pokud je tam aspoň 1 orgasmus stálo to za to,

pokud jich bylo víc než 5, musí si ho udržet!!

Všichni sex děláme dobře!*

                               Fantomas

Souhlasím. Šraierka

Ano. Máňa

Fantomasova spermatická stopa.

Kosťa

PYJANI ZÁPICH

Pozn. 2:21 H2S vzbuzený skupinou nejlepších, nejhezdších sex-simbolů se vzpírá běhá nahý po chatě. Ženy šílené hrůzou volají vivat H2S už nás neudivuje jen tvůj smrad, ale i tvá mužná muskulatura. Hanička při pohledu na tvou chlupatou hruť slízla z teploměru rtuť.

Je zde ještě lišák

Houny, sleduje vše

z povzdálí avšak

fotí, fotí sirovodík

Ten tu běhá na-

hatý jako všichni za vraty.

A je navíc chlupatý viz ilustrační

foto. Producent Fanthómas

viz foto č. 343 str. 2 obr. C

H2S je ............. jako zvýře!

NE JE TO ZVÝŘE!

                                        zápis provedl Máňa

Představenstvo:

                   Fanthomas

                   Šrejerka

                   asistent MÁŇA

H2S zvýře opět zapral. Je to .... (nakreslený čuník – pozn. písaře). Všichni členové mim-tria konstatovali, že mylují SEX (VE TŘECH).*

                                                                                            *ALE HLAVNĚ VE 2.

H2S se pokouší přidat, je však vytlačen Fanthómasem. Naše „mylovaná“ Šrajerka řádí. Vůbec se jí nedaří mne mazáka opít a zlomit jsem 1*. Lámeme aspoň Vášu, aby nám ukázala ... (nakresleno něco jako poprsí – pozn. písaře) hlavně F. Tak to se tady děje v 3:19 přesně. Mě mylující Mim-trio zve na přípitek, proto pauza ... JÁ JDU NA JENDO ...

V podstatě mě donutili se opít, protože hráli tu debilní hru, kterou přivezl Fantomas. Hráli ji všichni, kromě mně, která to odnesla nejvíce: Zlomená 4 žebra, prdelní kost, pravé rameno, pravé předloktí, pravý kotník.

Někdo mi popsal stehna až k lýtkům a to sem si myslela, že nic tady nebude. Ale bylo. Krutá pravda. Jelikož Kosťa viděl před ne (?) lety 50 % mého nahého těla, teď jsem musela vidět celých 100 % TOO SEXY ME, ........ Šraierka. Ale netušila jsem, že mi zlomí 3 žebra, ........ mě tahali z 15 schodů hlavou první, dále právě teď mi zlomili kotníkovou (?) kost, krční obratle, žebra, Kosťa teď zase zaprděl. To smrdí. Někdo mi psal po noze ...... souložící (?) věci, ale naše ... Já, Vláďa a Fantomas mně moc opili, protože jsem se děsně nudila a  v podstatě hlavně Fantomas zachránily. Díky. A plácám blbosti, jak zas spousta lidí se mi zrovna válí po zádech.

Tak čau

              Šraierka

PS: Já, Šraierka, tebe Vláďu, Máňu, ZDOLÁM!!

PSS: MY SE DNESKA ZDOLÁME NAVZÁJEM!!

 

Je to pravda celičká,

jak zelená žabička!

 

ZÁPIS PROVEDLI: MÁŇA, ŠRAIERKA, FANTHÓMAS

PODEPSÁNO: MIM-TRIO-NH, a. s.

 

Možná že pro ně to nic není, ale já jsem KNUR TORE HOTOVSON.

                                                                                   v Mnichově 12. 12. 1998

Š + F + M

MIM-TRIO JSOU MACHŘI Þ JEDEN ZA VŠCHNY Þ VŠICHNI NA JEDNOHO

organizace ve státě = mafie = v 3NH2 = MIM-TRIO

IY MT

                                                                                          Šraierka

                                                                                          Máňa

                                                                                          Fantomas

 

Nyní kronika pokračuje Kosťovými poznámkami, které navazují na text, který byl přerušen modrým zápisem z památné noci, kdy svět zjistil, co dokáže MIM-TRIO z 3NH2. Pozn. písaře.

 

Skupina B šla na nákup. Cestou se skupiny neustále potkávali, protože skupina B, nejsou žádná béčka. Krokem svorným a nerozdílným jsme došli do Vrbna, kde jsme provedli nákup. Severka si koupila čtyřsetgramovou Milku, protože je zvrhlá. Ostatně jako všichni. Rozradostněni přítomností civilizace jsme zapadli do knajpy na dvanáctku Holbu. Strašně rychle do mě padala. A WC měli (až na ty rozkopnuté dveře) luxusní a pohodlné. Dokonce WC papír byl nahřívaný. U stolu jsme pak probrali vše možné i nemožné. Brzo jsme se ale zvedli, protože Severce ujížděl autobus (tedy až za tři hoďky). Cesta zpět utíkala strašně rychle. Když jsme se stabilizovali, byl vyvolán vojín Houny a bylo mu poblahopřáno k dvaadvacátým narozeninám. No a pak už se čas změnil v bezvýznamnou veličinu. Hráli jsme znovu Talisman a Šraierka se strašně, ale strašně nudila. Navíc po vyprovodění Severky kluci byli trochu nalomeni Holbou, takže jsem rychle (asi o půlnoci) šel spát. Ovšem netušil jsem, že asi za 10 minut spánku spravedlivého mě vzbudí stehenní klinč Šraierky. Prostě nešlo jinak než se spustit do víru vášnivého večera plný erotiky, perverzností, skvrn, exkrementů a lyrických bláznovstvích. A že opravdu nikde nelitoval... Na své si přišli opravdu všichni. Úchyláci, narcisti, exhibicionisti, devianti, romantici, alkoholici, zoofilové (Fantomasova želva), ryby, kňové a vůbec všichni kolem. Ostatně předchozí stránky jsou dostatečně výmluvné. Jo, a i ta vazba o lecčems vypovídá. Ani nevím, jak to vše, co se během křišťálové noci stalo popsat. Asi zvolím střípkovou metodu? Jana ze mě strhává Batman suit přičemž zubama (?) trhá látku na ramenou a vytrhává dva knoflíky i s dírkami v krajině břišní; nehty zanechávají 3 rubínové podlitiny; následuje honička, kdy všichni se snaží mě připravit o vetché prádlo; podařilo se jim to; utíkám a v šíleném pohledu hledám cokoliv, čím se zahalit; uvízl jsem pod kupou rozvášněných těl; chlípný Fantomas fotí mé první akty; konečně se mi podařilo najít něco, co mě zahaluje; jsou to Tfarglovy fotky, ehm spodky; zábava se přesouvá nahoru, kde v přítmí malá 3NH2 trojdohoda kuje pikle a pije víno; Fantomas se pobryndal rudým vínem a na jeho bílém ribanu to vypadá impozantně ... (?); při tanci s Janou jsem ji nechtěně praštil hlavou o poličku a pak do zad – zajímavé bylo, že já s ní tančil a ona si myslela, že se s ní biju – já – takový gentleman; Fantomas odšupinovává Janu a přitom leží na želvě; dochází poslední z jednadvaceti litrů vína; dopíjíme zbytky slivovice; kokrhá kohout (teda alespoň si myslím...); je národohospodářské nové ráno (12. 12. 1998); ležím na úplně neznámé posteli; v suterénu nacházíme na opravovaném (minulé ráno) gauči Janu s Fantomasem a Tfarglem a s Indulonou, kterou Fantomas používá úplně na fše; čtvrtý den ráno ignoruji hygienu, která ostatně už hraničí se sci-fi; no a to je tak maximum, co mi flashback dovoluje si pamatovat. Však oni se tu určitě najdou lidi (zvýřata), která dopíšou zbytek.

Přes den jsme se ráno rozloučili s Phantomasem, který si na své tajuplné černé rukavice rozetřel indulonu (stále tu jednu) a pak si těmi rukavicemi roztíral obličej. Tfargl říkal, že Indulona je opravdu universální. A pak kde že tkví fantomasova síla, jenom ty kouty jsou vedlejším efektem jinak nejuniverzálnějšího prostředku. S Máňou šli ještě koupit pstruha lososového, který má být dárkem k osmdesátinám Fantómovy babičky. Ovšem až se babička – jak vykládal PH – vrátí z hospody. No a pak přišla perla dne. Nechali jsme se na nabantovat na práci. Konspiračně jsme v lese porazili dvě sušky. Jenom Houny se nějak fláka... Nemohu si odpustit malé intermezzo: Bude o počasí. To nám opravdu královsky přeje. Je to výtečná kulisa našich hrátek. Obloha jako z pohádky, sníh a sněžná slepota jako z hororu „Bílá nemoc, aneb Fantomasovi zbyl Primalex“ a okolí jako z reklamy na Jeníka Chodce.

Na oběd byly výtečné spaghetti od Váši Rettigové, která je opravdu mamina k pohledání. Obecně jsme (mužy) opravdu rádi, že emancipace a feminismus jsou pro naše ženy finskými vesnicemi. Usnadňuje to přerozdělování prací. A najednou je tu večer. ČR remizovala se Slovenskem a Donutil nás baví na Baráčnické rychtě.

Nemohu se ještě nezmínit o historce vztahující se k telefonování. Když nedorazili opaváci, tak jsme jim volali domů. No  když nám oznámili, že nedorazí, tak Houny zahučel do telefonní budky asi přibližně toto: „Ste zklamali, šampóni, hledej si novou skupinu. To zkuste ve financích, tam možná uspějete...“

Kolem 24 hodiny nás Arnold Schwarzenegger přesvědčil, že opravdu má na to ale mezi náma: „Strávil jsem 18 měsíců v džungli a mohu Ti ve vteřině (kdykoliv) zlomit vaz.“ Takže Astala Vista Babe.

Je 2.45 a pomalu se defragmentujeme se. Závěr patří mistrům a musím se pochválit, že se mi ani nikterak zvláště netřepe ruka. Ráno bude ale asi trochu krušné, protože dopíjíme zbytky, které unikaly v minulých večerech naší otupené pozornosti. Ve 4.00 hodiny upadáme do tremens.*

* zažeňte někdo sakra ty bílé myši!

Den poslední – 13. 12. 1998 – aneb tzv. den zúčtování. My, kluci, jsme zaujali pozici mrtvého střelce, takže gró úklidové práce zvládly holky v čele s výtečným – přístupem – oplývající Šraierku. Když nás ale přeci jen vystrnadili ze zaprděných spacáků, tak jsme se jali kompletovat věci, které nám za ty čtyři dny želva důkladně roztahala po celé chajdě. Bylo to frustrující. Snídaně byla o dvou chodech. Gulášová a Knedlíčková. Hounymu knedlíčky nechutnali. No a pak už to šlo nějak ráz na ráz. Dolaďování formy chajdy, balení posledních naleznuvšich ponožek, scvaknutí běžek a zanotování našeho oblíbeného „[:Huhly, huhly:] živočišné uhlí“.

Cesta na nádr se nějak protáhla a Máňa nějak nemohl udat své lahve na vyhození. Hold, nepobral informace od Arnieho z Commanda... Motoráček OKD Doprava a. s. jsme stihli v minutě dvanácté, a jako obvykle byl průvodčí blbec. V Miloticích na nádraží, kde jsme přestupovali, se vyskytovali různé živly. Jeden z mnohých hulákal něco ve smyslu „Ať žije hippies (nebo anarchie?)“ a vypadal opravdu strašně upjatě.

A Ostrava se blížila... Se svým metr nad hlavu čnějícím báglem jsem prožíval přestupování opravdu intenzívně. Ale hlavně, že nás neopouštěl humor. V Opavě jsme si odskočili do nádražky, kde ale Zlatovar chutnal jako šampon. Ani se nedivím, že Ti kteří jsou na něm odkojeni, jsou šamponi. Naštěstí si Sunday přišel pro běžky, tak se nám poslední úsek dýchalo volněji. Ve Svinově jsme zamáčkli slzku, když jsme se loučili s děvčaty, ale nešlo jinak, protože jsme museli ten Zlatovar spláchnout. Gambrinus v nedaleké hospodě byl přesně onou pomyslnou tečkou za celými těmito pěti dny.

Teď, když jsem se po pěti dnech osprchoval, dodávám k 97 % ještě 2 % další navíc. Byla to prostě 99% akce (100% neexistuje) a to jak podmínkami, které nám vytvořila příroda, ale i my sami (a děvčata zvláště...), tak i snahou (a potěšující je, že přirozenou) účastníků o co nejhladší průběh celé akce. Rád bych jim proto rád poděkoval a vyjádřil hluboký obdiv a vděk magnificence nad jejími charaktery. Jsem hrdý na to, že jsem národohospodář.

Tudíž: Želvě zdar a Induloně zvláště –
ať nás kryjí z vosku šité pláště.
Huhly, huhle, hohla –
příroda nás zmohla.

                                                                                          Kosťa

 

A jako bonus:

 

THE JELWA INTERNATIONAL WEDDING ALL STARS TEAM:

Jarmo Zälwinnen (FIN)                                  Kunte Želva Kinte (ZAIR)

Fedorko Želvák (SLK(                                   Li-Vifon Želvi (ČLR)

Krzystof Grzegorz Gelva (PLK)                     Hočiželvin (KOR)

Anatolij Jelgova (ALB)                                  Saddam Žulsain (IRQ)

Želva Želvovič Želvov (RUS) Желвов

Thurtall McJelwa (GB)                                   Butrus Chabrus Želva

Šejk Želvadin                                                Jeon van Puk Želavasille (FR)

Želvo Želverssen (NOR)                              Rund van Thomželwa

Juan Želvarez (MEX)                                    Hans von Turtloff (SRN)

Želwi Želetvár (HUN)                                     Kolja Želvašenko

Ilie Želvesku (RUM)                                      Shorba Želvapopulos (GR)

Trifon Želvičkov (BUL)                                  Hassan Želvijmaz (TUR)

 

 

Zpět na vrch stránky

Copyright 2000 - 2007 Kosťa Mazal
Optimalizováno pro dioptrie 2,75 na každém oku.
Předpokládaný souhlas s uvedenými údaji je samozřejmostí. V případě výhrad vůči čemukoliv použijte návštěvní knihu s poznámkou.