
 |
|

|
|
|
|
 |
| |
aneb Že by nová NH – tradice?
9. 11. 1998
Lačnost po kulturním vyžití nás přiměla objevit nové formy skupinové zábavy.
Tripl-club pod Sýkorovými mosty (jedním) byl vhodnou a osvědčenou variantou.
Nebylo třeba ani příliš
agitace a všichni (13) ochotně kývlo ve prospěch. V 18.00 resp. 20.00
(opozdilci) dorazili do posledního patra kafkovského přízraku známého pod
zviskem Prostor. Bujarou zábavou a pokročilým časem jsme vystrnadili
okolospoluhostující a zbyli jsme sami. Netruchlili jsme nýbrž naopak. Byl to
ideální moment pro naše orgie. Tance, piva, zpěvu a žen (i mužů) bylo přehršel a
kolegialita a pospolitost byla rysem více než příznačným pro 3NH2. Nutno říci,
že D.J. barman byl intuitivně naladěn na naši notu a že podporoval naše budoucí
taneční chutě. Hromadně jsme pogovali na parketu a prožívali extatické zážitky
z pohybu. U stolu, při společném družném hovoru, jsme řekli opravdu mnoho...
Akrobatickým rejdům se tento
večer opravdu dařilo. Nemluvě o dopilovávání momentů, které jsme u Severky
(resp. Fantomase) pilovali + oblasti rock n‘ rollu, a které budili všeobecnou
pozornost bezohledným (mým) chováním vůči Severce (a přitom to byla povinnost
tréninkového drilu...), ale které dopadlo celkem bezúhonně. Kupříkladu se
Severka rozběhla z pódia a skokem plavmo se vrhla do pléna, kde doufala 4 férové
lidi, kteří ji chytí do náruče. Našli se. Kupodivu.
Abych řekl pravdu, celý ten
večer se mi zcvrkl (ani jedna samohláska!) do tance, piva a výtečné zábavy.
Když nahoře bylo finito a už
nás garsón vyhazoval, tak jsme se dali o patro níže (resp. o dvě),kde nás
přivítali zimou, vlídným slovem a Zlatovarem. Tam jsme se ale moc neohřáli
(nepromrzli) a rozpustili jsme to. Jenom já a Severka jsme se domů dostali asi
tak kolem 5.00 ráno, protože při cestě přes Masarykáč nás z tamní ODS reklamní
budky oslovili dva maníci a lákali nás na Perlu Moravy, trávu a teplo přímotopu.
Přijali jsme, nejen proto, že je Severka znala, ale i proto, že jí jel autobus
až po čtvrté. Byli opravdu nezávislí a neortodoxní... Až jsem tam Janu nechal...
Hold – i nezávislost má své meze...
Kosťa
Zpět na vrch stránky
|